VELIKÉ NOCE
Vy, kteří mě čtete už delší dobu, znáte můj názor na vše spojené s Církví, černoprdelníky, kteří si Velikonoce opět uzpůsobili dle sebe, aby měli další důvod k přilákání co nejvíce nových oveček, které by pak mohli svou "vírou" nakazit a držet ve strachu. Já se na Velikonoční svátky dívám jako na oslavu začátku, nového cyklu, kdy se Příroda probouzí, dělá nám radost svými barvami a vůněmi, rodí se mláďata, zkrátka dáváme se do kupy po dlouhé, mrazivé a nepříjemné zimě. Jsem tradicionalista, takže na výzdobu ve formě různých kvetoucích větviček, kraslic, zasetého a vyklíčeného zrní, pečení jidášů a podobně nedám dopustit. Ale protože se mezi vámi mohou najít ti, které by zajímal význam Velikonoc z pohledu nejen historie, ale i pánbíčkářů, zasedám a sepisuji, ať jste opět obohaceni :-)
Velikonoční týden začíná vždy Modrým či Žlutým pondělím, kdy se započínají v domech a na zahradách první úklidové práce.
Na Šedivé úterý se vymetají pavučiny z koutů.
Pro křesťany je ale důležitější Škaredá (Sazometná) středa, která připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. Sazometná proto, že se v ten den vymetaly saze z komína. O tomto dnu se sice uklízí, ale přesto byste se neměli škaredit. Podle jedné lidové pověry byste se totiž škaredili každou středu v roce.
Po této středě přichází Zelený čtvrtek. O něm je již známo, že se má jíst něco zeleného, s bylinkami, nejčastěji je to špenát či salát z kopřiv. Zelené se má jíst proto, abyste si tak zajistili po celý rok zdraví. V tento den, což je dnes, se nemá nic půjčovat, ani se s nikým nemáte hádat. Taktéž byste na zahradě měli zatřást všemi stromy, ale dobře plodily. V ten den si navíc křesťané připomínají poslední večeři Páně, na níž Ježíš ustanovil svaté přijímání. Večer pak odlétají zvony do Říma, v kostelích zavládne až do Bílé soboty ticho a zvonění nahradí děti s řehtačkami. Jejich zvuk navíc vyhnal nečisté síly z domů a stavení. V minulosti mívali lidé odpoledne volno a pekli jidáše, sladké pečivo z kynutého těsta, které se nakonec potřelo medem. Kdo snědl jidáše, měl být zdravý.
O Velkém pátku si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se v tento čas konají obřady. Základním církevním zvykem je půst. Ostatní zvyky, které se v tento den dodržují, jsou pohanské. Velký pátek je podle pověr spojen s kouzly. Měly by se například otevírat poklady ve skalách a otevřít by se měla také památná hora Blaník. V minulosti se navíc věřilo, že se voda z horských pramenů mění na víno.
Den vzkříšení a poslední den půstu pašijového týdne – to je Bílá sobota, kdy se zvony vracejí z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. V tento den bývá v kostelích ticho, neslaví se mše. Křesťané totiž v tento den oplakávají Ježíše Krista, který ležel v hrobě. Na Bílou sobotu se však také bílilo, uklízelo a připravovalo se na Hod boží velikonoční. V žádné domácnosti nesměl chybět prostřený stůl, velikonoční beránek a jidáše. O Bílé sobotě můžete začít s pletením pomlázky nebo zdobením vajíček.
V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Velká noc a po ní Boží hod velikonoční. Křesťané se v ten den radují z příchodu Pána. Na Boží hod se pekly a světily velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci). A kdo v ten den okusil posvěceného beránka, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích.
Velikonoce končí starým zvykem, pomlázkou. Žena nebo dívka má být o Velikonočním pondělí pošlehána čerstvými pruty, aby byla svěží a zdravá. Podle jednoho z výkladů je pomlázka symbolem oplodňovacího aktu. O tom svědčí i fakt, že ženy za pošlehání pomlázkou děkují vajíčky. Pomlázka je bezesporu jedním ze symbolu svátků jara, která byla splétána z mladých vrbových větví. Součástí koledování může být také polévání vodou, takzvaný šmigrus. Někde mládenci polévají ženy, jinde ženy muže.
(Zdroj: já a moudré internety)
