DEJA VU
21888 lajkařů a 22444 sledujících na mé stránce v této minutě. Není to krása? Odpovím si sama: je to krása! To mi připomnělo před pár dny, kdy jsem řešila úřední záležitost, která byla podepsána desátého desátý v deset hodin a pořadové číslo na poště kvůli úřednímu ověření podpisu jsem získala 666. Když se daří, tak se daří. :D Dneska něco málo napíšu k deja vu, jelikož mi na toto téma přistál dotaz do mailu a adminka mě na něj upozornila. Já mám dojem, že jsem sice o něm již psala, ale jelikož ještě na webu nemám všechny své eseje, tak toto téma zpracuju znovu, ať máte co číst. Pojem deja vu jste zajisté už alespoň jednou v životě slyšeli všichni, znamená to "už viděno". Samozřejmě se to píše francouzsky, ale nechce se mi předělávat klávesnici. :-) Je to vlastně váš vnitřní, nenadálý pocit, že jste něco již zažili, viděli, byli něčeho součástí, ale nedokážete pochopit, kde se to ve vás bere, protože jste například na místě, které jste v tomto životě navštívili poprvé a vy najednou víte, že tam nejste poprvé. Znáte dané místo, dokážete říct, co se tam nachází, víte, kudy se vydat, abyste našli místní hrad či typický skalní útvar, víte, ve kterém domě jste dříve bydleli a dokážete se tam bez mapy a tázání zdejších lidí vydat. Mnohdy si na daném místě i vybavíte vize toho, jak dané místo vypadalo např. před 300 lety, hlavou vám začnou skákat jména tehdejších obyvatel a když zajdete do místního archivu či si promluvíte s nějakým pamětníkem, potvrdí vám, že tu ten či onen člověk skutečně žil. Taky můžete nacházet stromy, co kterých jste tehdy vyryli konkrétní vzkaz, kostelík, jehož interiér dokážete popsat do detailu, byť jste do něj ještě nevkročili, dokážete popsat, kudy táhly šiky vojsk za té či oné války, kde stála jaká budova, silo či studna, kudy vedly hlavní obchodní cesty atd. Tohle všechno jsou známky paměti duše, která si vzpomíná a vybavuje, že tu kdysi žila. Tohle je jeden z nejlepších důkazů za bdělého stavu, kdy si můžete potvrdit existenci minulých životů, posmrtného života, převtělování, inkarnace (ať máme ty názvy komplet). Dokonce se vám může stát - mně se to stává poměrně pravidelně - že se nacházíte ve stejné situaci, řešíte podobnou věc, slyšíte podobné či stejné argumenty, máte podobné či stejné pocity při mluvě s někým, víte, jak zareaguje na to či ono, jak vše dopadne... Zkrátka převládá ve vás pocit "doprdele, tohle už jsem přesně s někým v minulosti řešila, cítila jsem se při tom naprosto stejně a on reagoval taky tak, jak reaguje teď". Kolikrát vás polévá horko či máte husinu až na prdeli :D Tohle jsou opět další důkazy už kdysi odžitého. Úplně nejlepší pecka pak je, když potkáte člověka z minulých životů, o čemž já bych mohla vyprávět snad týden a stále bych nevyčerpala všechny své zážitky, nad kterými "zatemněným" hlavám zůstává rozum stát. To, že se znáte, poznáte hned. Je to dřívější poznání a uvědomění si než facka. Mrknete se mu/jí do očí a ty oči poznáváte. Uslyšíte jeho/její hlas a opět vámi projede mráz. Prostě to něco je tam a vy víte. Oba najednou. A většinou si to potvrdíte jen takovým nepatrným úsměvem. Já s těmito dušemi mluvím i mimosmyslově v danou dobu, takže krom tohoto napsaného mi hlavou lítá jeho další slova a věty, která většinou znějí "ahoj, zase tě rád vidím", "dlouho jsme se neviděli" nebo "tak konečně je to tu". Kdo zažil, ví, o čem mluvím. Kdo nezažil, bude se smát a tlouct si do čela, ale nakonec i on jednou zjistí, jak bych hloupý a nevidomý. Je to stejné jako s existencí entit a duší, které vás otravují a znepříjemňují vám život. Kolik výsmechu jsem na toto konto už slyšela a pak daný člověk po pár letech vyhledal mou pomoc a kál se ze své vlastní hlouposti. Co vy? Máte vlastní zkušenosti s deja vu? Koho se to týkalo? O jaké místo se jednalo? Jak jste se poznali? Pište, ať si mohou ti bázliví, co se napsat komentář bojí, počíst a srovnat si myšlenky. Krásný den vám všem! Morgana
