Queens are born in January!
Zítra je desátého ledna, den, kdy slaví svátek Břetislav, den vhodný pro veškerá možná jednání, zkoušky, cestování a obchod. Je to taky den, kdy přijde do popředí logika a racionalita, a den, kdy Morgana slaví své narozeniny. S každým rokem svého života, který končí, aby uvítal následujících 525600 vteřin plných šancí a nových výzev, si tak sebe samou proženu malou bilanci a krátce si zapřemýšlím, co se změnilo. To nejzásadnější a nejkrásnější, co mě potkalo, je bezpochyby můj syn Tobiáš a nový rozměr, který dal mému životu. Tu přehršel nových zážitků, požitků, vjemů a emocí, kterou s sebou přinesl, je do slov nemožné vecpat, nelze popsat slovy, co to znamená mít dítě, jaký neskutečný strach to odstartuje a jakou zodpovědnost znamená vychovat slušné a šťastné dítě. V životě jsem toho dokázala spoustu, na vše jsem hrdá, ale tohle je můj životní úkol. Být maminkou je to nejkrásnější, co se ženě může přihodit, a sledovat a vnímat své dítě je tím největším a nejkvalitnějším učitelem, nad něhož opravdu není. Už si nedovedu představit život bez toho malého frajera, se kterým se smějeme denně od rána do večera, už nikdy v žádném chlapovi neuvidím tolik, jako v něm. Kdyby se mě kdokoliv zeptal, zda bych vzala mateřství zpět za cokoliv na světě, skončím klidně beze střechy oděna v kusu špinavého pytle (stejně by mi slušel), jen když budu mít toho svého zdravého a veselého rebela, který mě překvapuje každý den svou bystrostí a moudrostí, již si s sebou přinesl na tento svět. Chyběla by mi to, jak se na mě kouká, jak na svatý obrázek, jeho teplá ručka jen tak položena na tvář, slint zamířený přesně mezi prsa, anebo to, kdy mi z deseti centimetrů od ucha zaječí takovým stylem, že mi málem praskne ušní buben a pak se tomu půlhodiny tlemí, páč ví, co a proč udělal. Směju se všemu, čemu jsem před ním dávala zelenou, čím jsem předtím trávila svůj čas: milenci, sex, svoboda bez rodičovských povinností, sedánky nad vínkem či při svíčkách, tlachání s kamarády a kamarádkami o posraných vztazích a titěrných malichernostech, kterými jsem v různých intervalech věnovala svůj drahocenný čas. Vzhledem k roku, se kterým jsme se před pár dny teprve rozloučili, i mně dal mnohé: uvědomila jsem si ještě víc, co už v životě nikdy nechci, co mě vysiluje tak, že to nehodlám ve svém životě tolerovat. Pochopila jsem, že závist je nesmrtelná, že pomluvy a samozvané rádce či pseudopsychoanalytiky neovlivním a že ať budu sebevětší mrcha, anebo naopak anděl, nikdy ale opravdu nikdy se nezavděčím všem. Ještě víc jsem si v sobě utvrdila životní postoj: nikomu nic nevysvětluj, za nic se neomlouvej, nikomu nic nedlužíš. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a kdo si u tebe něčeho všímá, všímá si toho proto, že to sám v sobě má a nechce si to připustit. Zažila jsem zlo, nenávist, lži, pomluvy a falešné obviňování z věcí, které nebyly pravdou a které se mě vůbec netýkaly. Prošla jsem si opakovaně situacemi, kdy mě jistí lidé chtěli měnit, veřejně na mě plivali, vkládali mi do úst to, co jsem nikdy nevyřkla, zatahovali mě do svých frustrací a psychicky pokřivených náhledů na svět, vycucávali mě z energie, až mě srdce bolelo a chtělo se mi zvracet. Těchto lidí jsem se zbavila, situace uzavřela a dál si šlapala to svoje ve svém taktu, dle svého vlastního scénáře a s použitím své vlastní režie. Přesto přese všechno věřím v lidské dobro, v dobrá srdce, v upřímnost, radost a čest. Věřím ve svou rodinu, věřím ve své přátele, věřím ve svou vlast. Vesmíru děkuji za všechno, co mi přinesl a přináší. Neskutečně se klaním jeho moudrosti a spravedlnosti, děkuji mu za obrovské množství klientů, které mi neustále sesílá, za hojnost, kterou mám, za zdraví, za to, že se ráno mohu nadechnout svěžího vzduchu, pozorovat jen tak oblohu, zaposlouchat se do ptačího zpěvu. Za to, že žiju v zemi, kde se neválčí, kde máme co do huby, že mám střechu nad hlavou, mám z čeho platit složenky a živit bez cizí pomoci svého synka, kterého v tomto směru nešidím a šidit nezačnu. Děkuju všem svým přátelům, že jdou stále se mnou a jsou tu pro mě, když je potřebuju (to je sice málokdy, páč si umím poradit, ale i tak :D ). Děkuju, že mě moje rodička vytáčí tak nějak normálně jako každá matka svou dceru, že mě otec zahrnuje bio produktama, které pro nás pěstuje s láskou, že se moje 88. letá babička nekřižuje pokaždé, když před ní vyslovím slovo mrdat a čurák, že mi kamarádky věří v tom, co jim radím a snaží se něco si z toho brát k srdci. Děkuji svému nejlepšímu příteli za to, že.... vlastně za všechno a hlavně za to, že je, a všem svým bývalým milencům i partnerům za to, že mě obohatili, dali, co měli dát, a vzali, co měli vzít, páč s pohledem nazpět vím, že jsem k dnešnímu dni přesně taková, jaká mám v tuto chvíli být. A děkuji vám všem, co mi tu neustále radíte, co a jak dělám blbě, v čem se opakuju, jaká "asi" jsem, co to o mně vypovídá, těm, co mě nesnášíte a píšete neustálá hovna do komentů pod různými fejky: kdybyste jenom tušili, jak moc energie mi tím dáváte, jak moc mě nabíjíte, jakým neskutečným hnacím motorem mi jste, skočili byste dobrovolně po hlavě do vypuštěného bazénu :D
Krásný podvečer mějte, a zítra, nebo rovnou ještě teď, prolejte hrdla něčím kvalitním. Sama sobě přeji, aby mě neopouštěl ten celoživotní humor, kterým jsem proslavená, ty pohotové sarkastické reakce, které z rukávu sypu v reálu během necelé vteřiny, abych stála i nadále pevně na zemi, ale dovolila si pravidelně létat v oblacích a hlavně abych byla takovou matkou, za kterou se nebude muset můj syn vůbec stydět.
Srdíčkáááá, pusinkýýýý, lavjůůůů <3 Sprosťárny si nechám na jindy, jdu zachránit prince, který se sekl pod komodou :D :D :D
