PENÍZE, DROBÁKY, CHECHTÁKY A LOVE
Dneska napíšu něco málo k financím a finančnímu toku, protože tohle je po vztazích snad nejčastější otázka, kterou mi zasíláte pro výklad. Na toto téma najdete v každém knihkupectví snad už samostatné oddělení, ve kterém vám úspěšní movití lidé radí, jak si vydělat svůj první milion a pak jej zdárně rozšiřovat o další drobáky. Já tyto knihy raději nečtu, páč jsou většinou napsané uměle nasládlými, sluníčkovými Američany a já si k nim ještě doposud nenašla "vnitřní cestu". Všemožné citáty nám tu tvrdí, že peníze nejsou důležité, že důležitější je láska a krásné srdce, ale stejně jako nad hřejivým srdcem zahlceným láskou byť s ksichtem paviána si ho chlap nevyhoní (berte s humorem), tak ani můj krásný úsměv s bělostnými zuby mi u EOnu nezaplatí účet, že jo. Takže nebudeme si nalhávat, že peníze jsou důležité, tedy alespoň do doby, kdy budeme muset platit složenky, kupovat si jídlo a ošacení a bytným rvát včas nájem do kapsy (neřkuli splácení hypotéky). Já jsem vypozorovala pár principů, na kterých finanční hojnost funguje, a je jen na vás, zda si z mého psaní vezmete příklad a změníte ve svých životech po finanční stránce mnou psané, anebo nikoliv.
1. Nikdy nepoužívejte kecy typu "peníze kazí charakter" nebo "poctivý člověk si nikdy nemůže vydělat víc než almužnu", páč dáváte tomu nahoře akorát svolení k tomu, aby vás ve vašem přesvědčení utvrdil. Co vysíláte, to dostáváte, pakliže si nechcete kazit charakter, tak budete dále dostávat málo, a pokud jste poctiví a nechcete tuto svou přirozenou vlastnost změnit, pak budete i nadále dostávat almužnu.
2. Z každé výplaty byste měli alespoň malou část dát na charitu či věnovat člověku na ulici, koupit si za páďo plyšáka ke klíčům, jen tak vsunout bezdomovci stovku do dlaně, přihodit do otevřeného houslového pouzdra pár drobáků pouličnímu muzikantovi apod. Bez přemýšlení, bez zaváhání, bez vnitřních výčitek a vět typu "bože, jak já se na to páďo nadřu a teď abych jej s lehkostí dával(a) někomu, kdo si za svou situaci evidentně může sám". Když totiž vydáte a máte tyto vnitřní pohnutky, je to stejné, jakobyste nevydali.
3. Nekupujte kvanta produktů ve slevě jenom proto, že jsou výhodné. Lidé běhající s letáky všech možných supermarketů od výhodné koupi k další výhodné koupi se nalaďují na vlnu "vždy potřebuju slevu, akci, dva v jednom", což jsou lidé bez peněz a ten nahoře to tak i vnímá a v tomto statusu je nechává, aby dál mohli běhat. Pamatujte, že kvalita vždy předčí kvantitu. Ve všem.
4. Vydávejte peníze s radostí, plaťte složenky s úsměvem a s vnitřním nastavením, že peníze odesíláte, aby jinde pomohly pokrýt náklady či pomohly tomu, komu je zasíláte a vůbec neřešte, zda platíte za plyn, dva metráky písku na stavbu nebo obědy Mařence do školy. Prostě vydávejte s lehkostí :-)
5. A nejzásadnější pravidlo na závěr: abych mohla dostat, musím vydat. Peníze musí být v oběhu. Nedržte se peněz jako klíšťata psa, nebuďte kolenovrti, kteří než vydají korunu, tak ji 20x obrátí v dlani. Když zjistíte, že jste někomu dali víc, než kolik stálo zboží, nechte to být. Vesmír jemu v budoucnu ubere a Vám přidá. Věřte mi. Takové to nastavení "nedám, sám mám málo" jde z lidí cítít stejně jako nemoci a já když potkám držgrešli, tak je to takový tlak, že mě daná osoba odtlačuje dál od sebe, úplně zcepením, začnu se mračit a to nemusí dotyčný vydat ani hlásku. I toto je v lidech čitelné a v tvářích a energii zapsané.
Já vím, že tímto textem zase pozvednu ze židle zejména spřílky, skrblíky a lidi s minimální mzdou, ale zkuste mi to tu nevytýkat a v reálu vyzkoušet. Stačí nejdříve s menší částkou a pak sami uvidíte, kdo měl pravdu.
Morgana
