JALOVEC OBECNÝ (Juniperus communis)

Mnoho lidí zná jalovec jen prostřednictvím borovičky, i když jeho stálezelené keříky často nalézáme na suchých kamenitých slunných úbočích. Jalovcové plody dozrávají jen na samičích keřících, a to ne každý rok. Sbíráme jen úplně zralé modročerné bobulky. Léčebná sláva jalovce vznikla ve středověku zásluhou jeho silných dezinfekčních účinků. Několik bobulek denně, které pomalu po jedné rozžvýkáme, účinně pročistí vnitřní orgány. Léčebně se jalovec uplatňuje hlavně jako močopudný prostředek při kloubním revmatismu, srdeční slabosti a různých kožních onemocněních. Zevně je oblíbenou přísadou do posilujících koupelí do nichž můžeme použít i mladé výhonky a přidat další podobně působící bylinky. Latinské pojemnování juniperus pochází od Keltů a znamená trpký. V dobách morových epidemií hořely před branami měst hranice z jalovčinkových kořenů, aby zabránily vstupu nemoci. Jalovčinkovým kouřem si lidé také dezinfikovali své příbytky. Ve středověku vyráběli Arabové slavnou jalovčinkovou marmeládu, která se dosud uvádí ve starých letopisech, v současnosti se plody používají k dochucení borovičky a ginu. Já sama jsem tu psala o jalovcové kůře, která je velmi silným ochranným prvkem, který používají čarodějky a který se nechává buď v pytlíčku zavěšený někde v bytě, nebo se používá jako vykuřovadlo.