JAK VÁŽNĚ MÁME BRÁT KARETNÍ VÝKLAD? JE UŽ VŠE PŘEDEM DÁNO?
Byla za námi teta. No to by tak hrálo, aby někdo přišel navštívit čarodějku a nechtěl kouknout do karet, že jo :D Tak jsem je tedy vzala do rukou a koukla. Dotyčná osoba mě jen tak hecovala, zda musí položit dotaz nahlas, anebo stačí, když na něj jen bude myslet, že jí pak řeknu odpověď a ona si z ní něco vezme. Padlo celkem 5 dotazů v její hlavě, celkem pětkrát taktéž padla její brada, když se začala smát, sotva jsem jí sdělila můj tip, čeho se její nevyřčený dotaz týkal. Pak to shrnula slova: No ale na co se mám teď těšit, když jsi mi neřekla nic hezkýho? A tohle mě spolu s reakcemi v emailu donutilo zasednout a něco málo sepsat. Začnu otázkou: co vás více posílí, motivuje, posunuje kupředu: to, když jste úspěšní a vše vám jakoby padá k nohám samo, anebo když neustále klopýtáte a padáte na hubu? Já si troufnu tvrdit, že to druhé. Uvědomte si, že ať vám karty řeknou cokoliv, VY JSTE TĚMI HYBATELI, kteří vytvářejí svůj osud. Nevěřte ezoterům, kteří tvrdí, že vše je fatální, předem dáno do poslední vteřiny, že se nelze ničemu vyhnout. Je to blbost! K čemu by nám pak byla dána vlastní vůle se rozhodovat? Jen tak z prdele? Možná trošku jo, abychom Boha rozesmáli svými pokusy o změnu, ale to je opravdu jen částečný důvod. Ten hlavní spočívá v tom, že vy máte dány pouze zásadní prvky ve svém příběhu, ale ten zbytek, to, čím vyplníte cestu od jedné křižovatky k druhé, je jen na vás. Křižovatky bývají většinou zásadní milníky ve vašich životech, které slouží k tomu, že se například dozvíte, že má manžel už tři roky milenku anebo vaše manželka rakovinu a vy se na této křižovatce rozhodujete, co s tím, jak se zachováte, kudy se vydáte dál. Pokud se rozhodnete tak či onak, je to na vás, ale pakliže se rozhodnete pro cestu, která vám nebyla předem dána a je zásadní, Vesmír vás zase na další křižovatce lehce nasměruje tam, kudy máte ve skutečnosti jít, jen jste to kvůli egu, vypočítavosti, bolesti či jiným faktorům neviděli. A navíc: těmi negativy, kterými si procházíte, se předpřipravujete na to, kým máte být, s kým se máte setkat, protože jedině tak získáte zkušenosti, které jsou u cíle nutností a které jako jediné vám pomohou zdolat svůj úkol v této inkarnaci. Proto je potřeba, abyste to, čím si procházíte, nerozdělovali tak striktně na hroznou zkušenost a dobrou zkušenost, protože ve finále zjistíte, že obé byly zkušenosti výborné, páč vás posunuly, naučily, vzbudily ve vás to, co doposud spalo a mělo být probuzeno. Je to stejné, jako když máte uvařit guláš. Když máte s někým podobný osud a cíl/úkol, uvaříte oba guláš, ale každý do něj vložíte jiné ingredience či jiné množství stejných ingrediencí, proto nikdy dva guláše nebudou stejné. Navíc pokud ingredience dostanete a vy se z nich snažíte umíchat těsto na bábovku, pobavíte Vesmír, on vám tu bábovku na čas nechá, ale na další křižovatce opět najdete stejné: hovězí maso, papriku, cibuli, sádlo, sůl... Chápete? A nemá smysl, aby vám s vařením někdo pomáhal, páč pokud pak přijde na věc a vy své dílo máte "obhájit" a nebudete vědět jak, pak je úkol opět nesplněn, nemáte v daném bodě zkušenost, kterou jste měli získat, takže frnk, valíte znovu stejnou trasu byť už starší, dokud nepochopíte, že máte uvařit guláš, jaký je správný poměr ingrediencí a že kuchařem máte být vy a jedině vy. Proto tu stále dokola opakuji: vše, co se děje, se děje proto, že se to dít má. Děje se to tak, jak má, tam, kde má a s těmi, se kterými se tak dít má. Vy můžete protestovat, můžete být nasraní na půlku světa, můžete to odfláknout, fňukat u kartářky, že je za výklad vinna, protože vám neřekla, co jste chtěli slyšet, ale jedině tehdy, když si sáhnete do svědomí, poklábosíte se svým srdcem, které ubytovává vaši intuici, zapracujete sami na sobě a při každém pádu se ihned zvednete a půjdete s úsměvem dál, páč vám začnou ty zprvu nejasné nuance docházet, jedině tehdy dojdete k cíli, kde vás čeká sladká odměna. A v tom cíli nikdy nebude čekat osoba, která tam čekat nemá, která vám není předem dána; nikdy tam neobjevíte práci, kterou nemáte dělat; nikdy tam nebudou mentolové bonbony, pokud je úkolem vaší duše dorazit k zmrzlinovému pojízdnému vozíku. Kapiš?
Takže kurvadoprdele namaste jak sviňa a užijte dnešní večůr ;-)
Morgana
