JAK POZNAT, ŽE JDETE ŠPATNOU CESTOU
Právě jsem se vrátila z procházky, kdy nás s juniorem velmi nečekaně přepadl déšť, a jelikož ten boj v chůzi domů mě dobil neskutečnou energií, ještě vám sem hodím zpracování toho, na co se ptáte u jednoho z předchozích příspěvků, a to je, jak teda poznat, že jdu blbě. První pravidlo zní, že pokud dělám totéž, dostávám totéž. Pokud mi toto "totéž" vadí, nevyhovuje, nestačí, musím začít dělat logicky něco jiného a koukat, co mi to "jiné" přinese. Většinou máme všechno na dosah, Vesmír je připraven nám to seslat, jen čeká na ten poslední krok, který musíme k danému "daru" udělat. Když se na to vědomě vykašlem těsně před cílem, anebo nevědomě stagnujeme a nevidíme, pak je logické, že nic sesláno nebude. Jak jsem psala níže, nedělám výklad na cestu či úkol duše. Beru to jako zásah do karmy, jako zametání cestičky. Sami jistě víte, že i v běžném životě je "tlačenka" tedy protekce věc celkem na hovno, páč když se někam dostanete zadarmo a bez námahy, výsledný efekt, úspěch či věc, kterou dostanete v cíli, nemá tu správnou chuť, nerozradostní vás, mnohdy se cítíte zklamaní a nadáváte si, že jste na sobě radši nezapracovali, abyste si svůj triumf lépe vychutnali. Ba co víc, ta tlačenka se dříve nebo později projeví. A stejně tak je to v duchovním vývoji. Každá duše je na tom pomyslném vzdělávacím žebříčku jinde. Představte si, že duše bez rozdílu musí projít systémem, který si můžeme připodobnit tomu školnímu: je to trasa od jeslí, přes mateřskou školu, základku, střední, vysokou, až po specializované doktorandské studium či získávání CSc. titulu. Je to dlouhá trať. Při konkrétní inkarnaci se každý z vás nachází jinde: někdo je na samém začátku, zrovna byl přijat do jeslí. Druhý už dokončuje mateřinu, další pak může dělat dávno doktorát. Ten, kdo bude na úrovní dítěte z jesliček, bude téměř nevědomý, bude dost tápat, hledat odpovědi na otázky, které ho postupně začnou napadat, ale pozor, ony ho ani nemusejí v této úrovni napadat, protože on neví, že by něco měl vůbec řešit, zpracovávat, léčit. Proto duše člověka, který se již dopracoval na post třetího roku střední školy, nevysvětluje těm pod ním, na nižších stupních, co a jak, páč ví, že si tím vším musí projít ostatní duše samy a dostat se tam, kde je nyní ona sama. A co je na tom sranda, na tom bodě v jeslích, mateřské či střední škole, se můžete nacházet po několik inkarnací. Teprve až danou látku zcela pochopíte, zpracujete a vyléčíte, pak se můžete posunout o další level. Nelze podvádět, nelze přeskakovat, nemůžete nikoho podplatit, aby vám pomohl či vám napověděl. Látku se musíte naučit a odprezentovat sami. A teď k samotnému objevení toho, co máte pochopit. Na to se těžko odpovídá, protože u každého jednoho z vás je to něco jiného a byť bych našla pět lidí, kteří mají zpracovat stejné téma, například žárlivost, těžko jim takto společně mohu něco poradit, když každý jeden z nich se nachází v tom školním systému jinde. Jiné znalosti, zkušenosti, postoje a náhledy na žárlivost bude mít Marie druhým rokem v mateřské škole a jiné Vladimír, právě dokončující vysokoškolského bakaláře. Chápete? Proto nelze takto paušálně poradit a vysvětlit, to bych tu na tom fejsbuku byla hodiny a hodiny a rovnou mohla synkovi najít chůvu. :D Takže musíte začít u sebe, vy v sobě máte od počátku vše otisklé. Tudíž první moje rada je, v čem cítíte, že to u vás drhne? V jakém poli vnímáte potíže, vnitřní nepokoj, nespokojenost, emoční tlaky negativního charakteru? Jsou to vztahy? Práce? Kariérní postup? Nedostatek peněz? Závislost na alkoholu u partnera/ky? V tomto bodě všichni víte, pokud tedy nejste duší, která zrovna nastoupila do jeslí a která se bude muset ještě hodněkrát navrátit třeba do těch stejných jeslí, než pochopí, že má něco vůbec začít zpracovávat, že něco někde drhne, že je něco špatně. Ale dejme tomu, že jste člověkem, který neumí brát. Všechno si zajistíte sami, umíte si na to i vydělat, od nikoho nečekáte hmotnou pomoc ani dary všeho druhu. A najednou po čase zjistíte, že jeden partner vedle druhého, kterého dostáváte do života, je člověk, který je buď zadlužen, takže jej zcela automaticky začnete vy sama dotovat, nebo chodí do práce, která málo vynáší, tudíž většinu výdajů v domácnosti cálujete sama, anebo si nechá - byť s menším uzarděním - kupovat od vás dárky. Proč tomu tak je? Protože nechápete, že vy sama se musíte naučit brát. Že vy sama byste se měla naučit, že je dobré natáhnout ruku a požádat. Že jste si uzavřela tok bonusů a prémií, které si zcela běžně lidé mezi sebou nabízejí. Navíc je důležité si uvědomit, že dokud toto nepochopíte a nenaučíte se v tomto případě brát, pak i kdybyste se tohoto partnera zbavila, rozešla se s ním, hrozí buď to, že se vaše cesty opět zkříží a vy budete znovu čelit tomu samému (pokud se do bodu střetu neponaučíte alespoň částečně, abyste pak mohla reagovat malinko jinak), anebo dostanete od Vesmíru dalšího partnera, který se bude chovat stejně nebo dokonce - a to je častější - mnohem hůř než ten předchozí. Pamatujte si, že se všemi dušemi, se kterými se v této inkarnaci setkáte, jste se předem na tomto scénáři, na těchto rolích, dohodli! Takže jste se dohodli s duší Martina, že vás přijde do života okrást, s Jaroslavem, že vám pomotá hlavu po sexuální stránce, s Milunou, že vám bude po dobu dvacetiletého manželství nevěrná s údržbářem Mirdou, s Olgou, která vás jako šéfová bude šikanovat, apod. Vše je předem dáno a dohodnuto, jen jste na ty dohody zapomněli a máte se na to rozpomenout. Kapiš? Každý jeden z lidí, kterého potkáte, vám má přijít něco odzrcadlit, vytáhnout na povrch ke zpracování, navrátit, sebrat, připomenout, atd. Do toho pracuje karma, točí se kolo osudu, které každému nandává v dobrém i zlém a pokud se někomu zrovna děje něco zlého, věřte, že si za to může sám, byť na vás může působit jako světec či andělská bytost. Další dotaz byl, jak se dostat do dalšího levelu: no jedině tím, že pochopíte učivo daného stupně a zvládnete jej. Jen pár šťastných jedinců, kteří na sobě pracovali poctivě, se dostanou do rolí vůdců, mudrců a učitelů, kteří pomáhají ukazovat cestu druhým a je jedno, jaký způsob si k tomu sami vyberou, protože oni ví velice dobře, kdy použít cestu biče a kdy naopak sáhnout po cukru. Je to jasný? Nic se neděje náhodou, všechno má svůj důvod. Jen vy to chápete a vnímáte jinak podle stupně svého vývoje, podle toho, v jakém školském institutu a s jakýma známkama se zrovna nacházíte. :-)
:)
