PRO ŽENY : SEBELÁSKA!
Sedím s klientkou nad kartičkama, výklad už dávno skončil, ale paní potřebuje odvyprávět svůj příběh. Nechám ji. Není kam spíchat a možná jsem jediná, která ji vyslechne. Když skončí, položím ji jednoduchý dotaz: "Proč se nemáte tak ráda?". Jedinou reakcí jsou mi slzy, které ji začnou téct po tvářích. Nebojte, nakonec odešla s úsměvem na tváři, páč jinak se ode mne neodchází. Jen mě to přinutilo napsat zas pár řádků, směrované tentokrát výhradně ženám, protože těch ke mně chodí poměrně víc. A začnu dotazem: Kdy naposledy jste si udělaly radost? Nemám na mysli zrovna cestou do Karibiku, kabelkou za patnáct tyček či latexovou sadou bdsm, páč chcete Karlovi splnit jeho celoživotní sen a zmrskat ho do krve, ale obyčejnou prkotinou. Kdy naposledy jste si zašly jen tak do obchodu na nákupy a nevrátily se s třema taškama hader, bot a jiných drobností jen pro své děti s tím, že pro sebe si koupíte jindy? To "jindy" nikdy nepřijde. Stejně jako nepřijde nová šance stejnou situaci zažít znovu, stejný okamžik prožitý s milovanou osobou, stejná chvíle pro rozhodnutí, o kterém už nejste přesvědčeny, že bylo správné. V čem přesně je ten problém zajít si k blbýmu stánku s keramikou a koupit si sošku za dvěstěpade bez těch zbytečných keců, že je moc drahá? Proč když už si najdu čas běhat po obchodním centru schvácená jak potrefená husa jenom proto, že můj uhrovitý týnejdžr ani po pěti hodinách nenašel to správné cool ošacení, aby ohromil hloupoučkou Terezu z třetí bé, si nenajdu hoďku dvě na to, abych si koupila ten svetřík, co se mi tak líbil támhle ve výloze? Proč si po celodenní šichtě nenalejete dvoudecko vínka, nezapálíte levandulovou svíčku, nehodíte na ksicht kvasnice a salátovku a místo toho honem rychle valíte k plotně, abyste náhodou Fandovi k večeři nedaly jen chleba s máslem, který by mu mimochodem k večeři prospěl víc než svíčková s pěti? Proč i při třech dětech musíte mít kvartýr vycíděnej a sterilní jak operační sál na Úrazovce? Co se kua stane, když to nevyžehlené prádlo počká ještě den, dva, tři? Proč tajíte před tím svým troubou, že jste si "dovolily" koupit kozačky za dva tácy, páč by s tím nesouhlasil? Vy snad potřebujete souhlas? A k čemu? Že chodíte do práce a dovolily jste si za své peníze koupit dle svého vlastního uvážení třeba krém, který by svým lift systémem zvedl i toho polomrtvého Vendelína, kterého nosí ten váš Romeo ve slipech? Zamyslete se už konečně nad tím, že tento příběh, který tu žijete, byste měly žít teď a tady. Ten, kdo by u vás měl být na příčce číslo jedna, jste VY a nikdo jiný. Ani manžel, ani rodiče, ani děti. I vy máte právo na chvilku klidu, na štěstí a na radosti, ať už vám je ve skrytu duše dělá cokoliv. Nemusíte se nikoho žádat o svolení, o dovolení koupit si to či ono. Nikdo od vás nežádá, abyste se pro rodinu a druhé rozdaly a samy na sebe kašlaly. Já, když vyslechnu u kohokoli nějaký tklivý příběh, téměř vždy reaguju slovy "Tohle bych Helence nikdy neudělala". Zkuste i vy těm holkám ve vás tohle nedělat. Nenechejte na sobě štípat dříví, nevalte do úmoru scénář vašich matek, sousedek, kamarádek. Zastavte, vydechněte a rozhlédněte se kolem sebe. Vidíte? Svět se i bez vašeho sebeobětování nezbořil.
