Pár vět a myšlenek ke Štědrému dni
S příchodem Štědrého dne začínají lidé dost bilancovat, hodnotit, co se jim povedlo a co nikoliv, co mohli zvládnout líp, co měli zkusit udělat a na co se spíš vykašlat. Někdo bude poprvé u štědrovečerního stolu sedět sám, ať už kvůli rozchodu, rozvodu či smrti blízkého, a potají zvlášť pak kvůli dětem stírat slzy. Ti, pro které je toto období jen závodem o ulovení co nejdražšího a nejluxusnějšího dárku, mohou přestat číst už tady. Pro ostatní z vás jen drobná Helenina filozofická vsuvečka: Vánoce jsou především svátky odchodu starého a otevření dveří novému. Nelitujte proto toho, co se vám za tento rok stalo. Neplačte nad těmi, kteří bez vyřčeného důvodu a patřičného vysvětlení odešli a už vůbec si nevyčítejte, že jste se v danou chvíli mohli zachovat jinak, říct méně bodavá slova, že jste měli sebrat odvahu a vyznat se z lásky, pohladit, políbit, zavolat někomu jen tak, podržet jeho ruku, prosící o pomoc, prostě o trošku déle... I kdyby se vrátil čas, zachovali byste se do všech detailů stejně. Věřte mi.Až budete zítra čekat na první hvězdu, abyste mohli zasednout ke štědrovečerní večeři, nechte z hlavy odejít vše staré. Zbavte se natrvalo všech výčitek, lítostí, zbytečného přemílání nad tím, co by bylo, kdyby, a hlavně odpusťte. Sobě i těm, kteří vám ublížili. Stejně jako vy, tak i oni dělali jen to, co považovali v danou chvíli za nejlepší. Všechno má svůj důvod, nic se neděje jen tak. Možná jste z toho zmatení, možná nechápete. Za čas vám všechny kamínky do té pomyslné mozaiky ale tak krásně a lehce zapadnou, že se sami budete smát všem svým dnešním směšným pochybám. A pro ty bystřejší z vás, co zvládnou číst a chápat víc než jen televizní program či kavárenské menu, jedno moje oblíbené indiánské přísloví závěrem: Když kůň pošel, sesedni. Krásný večer, přátelé.
