LÁSKA NA FB - MASKA A POZLÁTKO
Hodně často se tu na fb bavím tím, jak se "zamilované" páry snaží přesvědčit celý svět o své hluboké věrné lásce a dokládají to nespočetným množstvím srdíček, pusinek a lavjů keců. Zamilovaná úvodka střída ještě zamilovanější, na fotkách se objevují pugéty růží, medvídci, zásnubní prsteny, večeře a obědy s drahou polovičkou, selfie po zrovna vykonaném koitu a hlavně hodně všeho růžovoučkého, ať nám ten obláček a neuvěřitelné štěstí všichni věří. Osobně vždycky u takového párečku zbystřím a řeknu si, že tady něco nehraje. Pokud to dělá puberťák, dá se to pochopit a já nemám to srdce brát mu iluzi, že s tou jeho patnáctkou to fakt vydrží navěky věků amen. Hodně mě to ale překvapuje u dospělých. Mám dojem - a opět nebude mylný - že lidi vůbec nechápou, co to láska je. Ono to totiž není o tom, kolik společných fotek tu označíte, kolik srdíček pod fotky dáte, kolikrát vám pod fotku partner(ka) přilepí pusinek, ooooooochů, woooooowůů... Láska je tak strašně křehká a intimní záležitost, se kterou byste nikdy neměli hazardovat tak, jak se to tu děje. Není to o tom, kolikrát vám drahá polovička řekně "miluju tě", páč "mám tě rád(a)" má mnohdy větší váhu. Je to o tom, že vám jiskří oči, když jste s danou osobou. Že se spolu smějete, brečíte, na nic si před sebou nehrajete. Že když spadnete na cestě za sny, tak vás ten člověk zvedne a opráší vám kolena. Že i když jste v jedné místnosti mlčky, stále o sobě víte a těšíte se z přítomnosti toho druhého. A mnohdy to taky znamená, že se té osoby nebudete zuby nehty držet a necháte ji odejít, aby se "našla". Pokud k vám totiž patří, vrátí se. A kouzelné na tomto všem je, že ani jedna z těchto věcí se na fejsbukovou zeď postnout nedá.
Vždycky jsem tvrdila, že víc než partnerství je přátelství a opět a zas se o svém tvrzení přesvědčuju čím dál víc. Lidi řeší kraviny, zbytečnosti, co si o nich myslí druzí, jak před nima vypadají, jestli mají dostatečně nahrabáno, kde můžou koho podrazit či svými vlastními komplexy a malostí srazit na kolena. Svou účast dokazují stupidními posty na fejsbuku, ale aby zvedli prdel a šli pro danou akci něco udělat, to už je nad jejich síly. Jednomu člověku projeví účast, za rohem ho pomluví. Když se jim rozpadne manželství, svalují vinu na toho druhého. Že je to vždy o dvou lidech, to jim nedocvakne. Já mám v životě tři důležité lidi, ty nejdůležitější. Ten první je chlap jak hora, čistý, upřímný, krásný člověk, kterému když zavolám ve tři ráno, že si potřebuju pobrečet, neptá se, sedá do auta a jede za mnou. Dala bych za něj ruku do ohně ve všem, co dělá. Druhý člověk, který mi naprosto obrátil život vzhůru nohama, je moje srdce největší, muž, vedle kterého jsem se cítila jako žena, můj magor. Změnil mě v samé podstatě, aniž by to tušil. Kdyby se mu cokoliv stalo, umřu. Tečka. No a třetí je moje drahá, přenádherná kamarádka, kterou neznám léta, ale přesto mi v nejtěžších chvílích pomohla už jenom tím, že "byla". Prosté a jednoduché. Zkuste se zamyslet nad tím, co je pro vás v životě na prvním místě. Začněte si víc všímat lidí kolem, nebýt lhostejní, sedět na prdeli a rozsévat moudra z tepla domova. Popřemýšlejte, jestli má cenu zůstávat ve vztahu kvůli dětem nebo třeba z tak debilního důvodu jako je majetek a názor druhých. A hlavně zvažte, jestli se věnujete dostatečně těm, kteří tu pro vás jsou, když zbytek světa vezme kramle. Hezký den, přátelé
