KARMA, OSUD, PŘEDURČENÍ;-)
KARMA, OSUD, PŘEDURČENÍ
Lásky moje krásný, začínám být alergická na větu "To je holt karma", jakoby všechno, co se vám v životě děje, bylo zásluhou karmy. Tohle je ubohý alibismus, tak se mu vyhněte, ať jej nepoužíváte příliš, protože je to vlastně forma výmluv a fňukání, za což bych každého jedince ráno řádně vyfackovala, aby měl proč naříkat. Člověk by si myslel, že když tu všichni máte olajkovánu snad každou ezo stránku, každou ezo bábu či dědka, věčně sdílíte citáty všech možných duchovních guruů, furt se dušujete, jak všemu rozumíte, jak jste prozřeli, už nesníte, už chápete, jste strašně oduševnělí, s anděly komunikujete i z toalety, krystaly doma máte zavěšené i na lustru a vonné tyčinky zapíchnuté pomalu i v drdolu, tak už se budete orientovat v pojmech a dojmech, ale ono nic. Mnozí z vás jsou dokonce otroky myšlenek, které vám tvrdí, že život je vlastně jeden velký boj, že nejste schopni nic změnit ani zaonačit, když je vlastně všechno předurčeno a tak radši stagnujete, čumíte, pláčete sami nad sebou a jste líní rozlepit oči, nastartovat vrtuli u zadnice a začít konat. Takže postupne: každá duše před příchodem na Zem má předurčeno, kde se narodí, proč se narodí zrovna Fandovi a Eržice, zda se vdá/ožení, kolik potomků vyplkne, atd. Jinými slovy máme předurčeno důležité body životní, kterým se holt nevyhnete. Karma = zákon příčiny a následku. Co jsem kdy zasela, to sklidím. Co jsem vypustila, to se ke mně jako bumerang vrátí. Jak rezonuji, tak se ke mně lepí podobně rezonující energie. Je jedno, zda to někdo jiný než já viděl či slyšel, Vesmíru nic neunikne, Vesmír ví. Karma se vám vrací i z minulých životů, tudíž mnohdy nechápete, proč zrovna vy jste tam či onde, proč se vám děje to či ono, proč máte ve vztahu jednoho blba za druhým. Je nutné rozpoznat podobné, najít společnou příčinu a zapracovat na ni. Jakmile ji vyléčíte potažmo odžijete, posunete se dál a karmický dluh je splacen. Pokud danou věc nevyřešíte, budete jí muset čelit v dalším vztahu, v dalším pracovním poměru... Další bodík: nepatřím mezi ezoteriky, kteří se domnívají, že osudu se nevyhnete. Naopak. Osud si vytváříme sami! Svými myšlenkami či změnou myšlení, svými skutky, svými postoji. X-krát mi kartáři řekli, ty to budeš mít takto a hotovo. A já jim řekla: a just nebudu! A šla jsem si svou cestou. Jistě, že lekcím se nevyhnu, ale sama si volím, s kým budu či nebudu, jak dlouho s ním strávím, apod. Věřte mi, že stejně jako já jsou i další jedinci, kteří se dokáží osudu vzepřít a jít si svou cestou. Jistě, že jedině silný člověk tohle dokáže, je nás takových málo, ostatní se nechají vláčet okolnostmi a lidmi, které vpustili do svých životů, nicméně i tak to jde. Jak by pak bylo možné, že se nám časem a léty mění v dlaních čáry, ze kterých např. moje rodička umí perfektně číst? To vám řekne každá věštkyně četby z rukou znalá, že v osmnácti uvidí ve vašich rukou jiné čáry a přímky a tvary než třeba o dvacet let později. Takže uvažujte hlavou. Jediné, co Vesmír zařídí, je to, že pokud se příliš vzdálíte dané cestě, po které máte jít, tak vám jednu ubalí a vrátí vás na trasu, ze které jste sešli. Pakliže ale vidí, že jste si zvolili jiný výšlap, přesto však míříte k danému cíli, nechá vás. Kapiš? Krásnou čtvrtou adventní neděli, já se jdu věnovat svému milému. Zdarec palec a mějte se rádi, děcka ;-) *Morgana Lilith*
