ZLATÉ RADY MORGANY OHLEDNĚ VZTAHŮ A JEJÍ ZKUŠENOSTI
Vztahy, vztahy, vztahy. Vděčné a zároveň nejčastější téma, které se všemi kolem stále řeším. I kdyby nebyl fejsbuk, desítky kamarádek a známých se na mě stejně jako v minulosti bez Cukrberkovic sítě bude obracet s dotazy, jak poznat toho pravého, kdy ze vztahu odejít, jak nepropásnout toho, ke komu patřím, a tak dááále. Furt to samé a v dotazech pro karty či soukromé korespondenci tady s vámi vlastně nedělám nic jiného, než hledám odpovědi a snažím se vám vtlouct do hlavy, co děláte zbytečně. Holt ale dle všeho furt prd platný :D Na toto téma jsem tu psala už tolikrát, že se to spočítat nedá, takže to pojmu jinak. Hafo uvědomělých rádců vás tady zahltí nikdynekončícími slohy o tom, jak je to s karmickými, osudovými či duchovními partnery, ale nikdo nenapíše běžnou řečí pro běžného smrtelníka, jak to vlastně v tomto velkém, občas dost legračním matrixu je. Pokusím se a popíšu vám to z větší části na sobě, na svých srandovních vztazích s muži. On se stejně najde nějaký zabedněnec, který v tom uvidí atak na mužskou populaci, takže je to jedno. Když mi bylo asi 15 let a začala jsem se více zajímat o ezoteriku, zašla jsem si k jedné věštkyni, která mi četla z ruky. Tehdy mi řekla, že v budoucnu budu mít kolem sebe neskutečné množství mužů, kteří ke mě budou jistým způsobem přitahování, aniž by dokázali sami pochopit proč to tak vlastně je. Že mým životem projde větší řádka mužů než u běžné ženy a že se mám připravit na to, že z tohoto důvodu budu mít s partnerkami těchto pánů a s ženami všeobecně dost problém, nenávist a závist mě čeká až do smrti. Tehdy jsem ji řekla, že se určitě mýlí, páč jako konzervativní Kozorožka jsem si představovala, že se v 25 nechám "nafutrovat" Pepem, páč s Frantou mi to jako s první láskou nevyjde, a budu plodit děti, zvelebovat domov a pak budovat svou již tak dost vzkvetlou kariéru. Jo jo, naivní mládí. Věštba se paní vědmě pochopitelně vyplnila a má duše dle všeho stále nemá dost. :D Zřejmě proto jsem si velmi brzy vybudovala postoj ke vztahům lehce sportovního charakteru: odejde jeden, přijde další. Život je jedna velká sranda, proč si ho neužít. Kam tím mířím? Nikdy jsem nepřemýšlela, proč mi který muž do života vstoupil. Pokud slušně zaklepal, byl vpuštěn. Ale na návštěvě zůstal jenom potud, pokud mi vztah s ním něco dával, něčím mě obohacoval, byl o svobodě, bez podmínek, žárlení, manipulace, pronásledování, nevěře a násilí. Pakliže přestal takovým být, muž byl odejit. Nemyslím si, že by to bylo o mé nedospělosti, nevyzrálosti, neschopnosti pracovat na vztahu. Jenže pokud si vybudujete kariéru tak, že nejste nucena být na partnerovi finančně závislá, nejste slaboch, který potřebuje lichotky, schvalování, dozor, pomoc na každém kroku, nepodléháte depresi, když vedle sebe nemáte partnera, který vám fouká bébí a citově vám zaceluje díry ve vašem nízkém sebevědomí, nemáte potřebu setrvávat ve vztahu, který nikam nevede. A to je věc, kterou se snažím vtlouct do hlav i vám. Mnohé totiž řešíte samotu, jste na partnerovi nebo na stavu, kdy jste v partnerství, až chorobně závislé, nedokážete vydržet samy se sebou, neustále potřebujete utvrzování, lásku jakkoli umělá a hraná je, pozornost. Ale proč? Najděte v sobě vnitřní sílu, která je v každé ženě a čerpejte z ní! Nelpěte tolik na všem, nepřemýšlejte, co vám který partner měl dát, proč jste jej potkaly, proč se chová, jak se chová. O tomto to není. Každého muže ve svém životě máte z nějakého důvodu, v tomto Vesmír ví naprosto přesně, co dělá, byť by v něm setrval jen měsíc. Jeden vám odzrcadlí samotu, druhý závislosti, třetí skrytá traumata. Není ani podstatné, zda je partner karmický, copak na tom záleží? Buď vám přišel dát facku, anebo vy jemu zopakujete tu minulou, páč chlapec stále něco nechápe. Až si ji předáte, jděte dál. Za dalším dobrodružstvím, za dalším příběhem. Já nikdy nepřemýšlím nad tím, zda a jak dlouho s daným partnerem zůstanu (ono se mi to totiž vždycky formou vize objeví hned při prvním setkání :D ). Jdu do toho tak, jak to cítím, a pokud už nejsem ve vztahu jakkoli šťastná, cítím omezování, nátlak či zjistím, že mám vedle sebe zkrátka chudáka, odcházím. Nekompromisně, bez vysvětlování. Prostě jdu a neotáčím se. U mě je navíc ten problém, že mě skoro žádný muž "nedává", nezvládá to se mnou. Muži vůbec mají tendenci zakusovat větší sousta, než na která mají. Nezlobím se proto na ně. Vždyť život je jedna velká zábava. Takže ať už jste v jakémkoli vztahu, nepřemýšlejte nad tím, zda je karmický či duchovní, netrapte se předem, že nebude mít dlouhého trvání a kdovíco ještě. Prostě žijte momentálním okamžikem, užívejte si ho naplno a pokud intuitivně cítíte, že vás ubíjí, nikam neposouvá či jinak z vás dělá nespokojenou osobu, zvedněte kotvy. Lekce jsou sice dány, ale osud si ovlivňujete svým vlastními rozhodnutími. ;-) A hlavně se z ničeho neposrat! (Katko, spokojena? ;-) ) Lavjůůů a krásnou středu vám všem <3
