SEBEVĚDOMÁ ŽENA PODLE MORGANY
Tak mě napadlo sepsat svůj pohled na to, jak si představuju sebevědomou ženu. Nutno dodat, že myslím Ženu, ne dívku, pubescentku či "dámu", která je vnitřně nevyzrálá, byť dle občanky už se dá minimálně čtvrt století brát za dospělou a díky svým mindrákům či stopadesátéosmé míze dohání, co v mládí prošvihla. Já osobně jsem ráda, že jsem se narodila ženou, protože muž je pro mne mnohdy dost legrační, zpomalené individuum, které si samo se sebou neví častokrát rady. Nejde o to, že bych muže neměla ráda, nebo že bych je chtěla zesměšňovat a tím pádem se tu do mne obují, že mám sama komplexy a špatné zkušenosti. Omyl. K tomuto svému závěru jsem totiž nedošla výhradně svými zkušenostmi s partnery, ale převážně několikaletým pozorováním mužské populace kolem sebe, svých kamarádek, v rodině, u sousedů, při běžných nákupech v supermarketu, na ulici, při nechtěném odposlechu rozhovorů v emhádě a kdovíkde ještě. Sama jsem byla vychovávána ve stylu nikdy nebuď na muži závislá, a dodnes děkuji Bohu, že to moje rodička vedla takto, protože se stačí rozhlédnout a hned na první dobrou spatřit minimálně jednu hloupou blběnku, která je na muži doslova nalepená, bez něj neudělá ani krok, natož aby něco zařídila, citově jej vysává, páč sama v sobě ještě nenašla vnitřní lásku, ze které by čerpala, a svého partnera potřebuje jako berličku, nedej bože aby po ní chtěl nějaké vyřizování či snad samostatnost. Jezdí v jeho autě, cestuje na dovolené dotované z jeho financí, naskočila do modu "tohle dělám, protože on to tak chce". Když touží po barbíně, velice ráda se do ní nastylizuje, obarví svůj vlas na blond a nažehlí si k nim další půlmetr čehosi, co připomíná koňský ocas, nalepí řasy, které by celkem slušně mohly konkurovat štětinám na produktech firmy Curaprox, nabotoxuje každou rýhu v obličeji, našpulí rtíky, pravidelně se chodí trápit do fitka, žere saláty, drtí zrní, v solárku se pálí do nepochopitelně nechutné nažloutlé barvy, kabelky zásadně kupuje u Blůje Vitóna či Míši Korsouc, silikonem vycpaná ňadra obepne flitrovým topem z kýčovitého a vkusem postrádajícího Guessu, krk obalí kožešinou, nahodí patnácticentimetrové štekle a s iPhonem a kelímkem sračky Starbucks se producíruje vedle svého plemenného bejka všem na odiv. Tyhle chudinky netřeba komentovat, je to jejich boj, že si hubu namelou dřív nebo později je víc než jasné. Pokud budu brát v potaz dospělou, sebevědomou ženu, která si umí na své bydlení, vozítko, dovču i hadříky sama vydělat, tak takhle žena si je předně vědoma toho, kým je a kam směřuje. Ona nepotřebuje nikoho, kdo ji bude určovat, jakým směrem se má vydat a kdy, s kým si zajít na kafe, kolik utratit za zimní kozačky, zda má mít doma jeden nebo deset parfémů, jak se chovat, tvářit, vystupovat. Je si vědoma své hodnoty, jde si svou cestou a pokud ten druhý chce jít s ní, musí holt stíhat. Nemá čas ani potřebu na něj čekat, zvedat ho ze země, když upadne, oprašovat mu kolínka, foukat bébí, uzdravovat jeho komplexy a postoje z předchozích nevydařených vztahů, poslouchat jeho rozkazy, zákazy, příkazy, řídit se jeho instrukcemi, plnit mu sny, na které sám nenašel dost odvahy, síly či času, finančně mu pomáhat, páč on si u pásu vydělá čtvrtinu toho, co ona. Nepotřebuje od něj, aby si jí kupoval dárky a jinými pozornostmi, nedychtí po jeho komplimentech, páč si je své krásy, inteligence a jedinečnosti vědoma i bez nich. Nedělá to, co se od ní očekává, když se jí nechce vařit, zajde si do restaurace, když se jí nechce uklízet, hodí nohy na stůl, naleje si dvoudecko a s knihou si v klidu zarelaxuje na zahradě, vždyť to nádobí, prádlo a jiný blbosti neutečou, páč nemají nožičky. Když má chuť, tak si zařve, zapláče, zasměje se a v zápětí ztichne bez toho, že by někomu vysvětlovala, proč se v ní ty emoce tak mlátí. Pokud chce, proběhne se v dešti bez deštníku, ať si ten posranej mejkap klidně steče. Když má náladu, bude si couvat do garáže třeba hodinu, ona nemá potřebu dusat si své ego a hrát si na krále ve stylu koukej, já tam zajel na poprvé za tři vteřiny. Nebude čekat, až bude mít muž chuť a vyjde si s ní do kina, ona si tam umí zajít sama. Nepotřebuje schválení vizáže, páč sama moc dobře ví, že vypadá sakra dobře. Ani v posteli se nebude žinýrovat, neb si je sakra dobře vědoma své sexuality. Umí si říct, co chce, umí si to i udělat třeba 30x sama a ty se frajere koukej a uč se. Nežije tak, že když ji muž opustí, začne se hroutit, pronásledovat ho, volat mu, posílat výhrůžné či líbivé smsky, protože ví, že mrzet to bude jej, ne ji. A není to o tom, že by byla namyšlená a neviděla si na špičku nosu. Je to tím, že už si něčím prošla, dost má odžito a primitivní reakce, slzičky, výčitky, zoufání, žárlivecké scény a podobné nízké věci ráda přenechá mladším nebo nesebevědomým prcinkám, které v tom svém mozečku ještě potřebují spoustu věcí vyřešit a správně "zasadit", aby si uvědomily svou cenu a posunuly se z levelu "dívenka" do levelu "žena". Taková žena nedělá nic, co by ji byť sebemenším náznakem ubližovalo. Nevysvětluje, neobhajuje se, nepřesvědčuje o svých kvalitách, nekompenzuje si své komplexy zlatem a diamanty, ani kabelkou za třicet tyček, nesplácí bejkovy pozornosti stupidním chichotáním se jeho rádoby vtipům, nesnaží se mu vyhovět, hlavně ať neutne tok Emiček Destinových, páč by musela zvednout prdel a jít si je vydělat sama. Sebevědomá žena prostě a jednoduše je! A je si toho kua vědoma
