SALAMANDR

Již starověcí autoři referují o maličkých zvířátkách, která žijí v ohni. Tito ohniví duchové se jeví jako malí ohniví dráčci. Zvláštní formou projevu salamandrů je kulový blesk, jehož chování se dosud nepodařilo fyzikálně vysvětlit. Salamandři však přijímají i antropomorfní podoby, obvykle mužské, vzácněji ženské. Jejich velikost je značně proměnlivá. Většinou mají zašpičatělou hlavu s ježatými rudými vlasy, nízké čelo a špičaté nazelenalé zuby, které červeně září. Mají pichlavý pohled, široká, často rozšklebená ústa, dlouhý skobovitý nos, malé přilehlé uši, tenký krk a krátkou žlutou bradku. Bývají porostlí červenými chlupy. Horní část těla mají delší a statnější než dolní část. Jejich ruce sahají až na zem a prsty jsou opatřeny drápy. Často mění místo svého pobytu, trvale se zdržují v činných sopkách a ve žhavém zemském magmatu. Jejich živlem jsou velké požáry, exploze apod. Při bouřkách se vozí po blescích a rádi zapalují. Také ponoukají pyromany. Jsou přítomni v každém ohni od plamínku zápalky až po vysokou pec. Vyhasne-li oheň, vracejí se do svých stálých sidel, připraveni kdykoliv se vrátit. Pohybují se i v drátech elektrického vedení a v elektrických výbojích. Jejich pracovní náplní jsou hry, boje a ničení. Přitahuje je vzrušení, zlost, nenávist a vášně všeho druhu. Salamandry dovedou i vystoupit ze svého živlu a zjevit se v sličné dívčí podobě. Chovají se vznešeně a hrdě, někdy též zádumčivě, ale rády provedou člověku v nestřežené chvíli nějaký šibalský kousek.

(Zdroj: moudré knihy a internety)