U KARMICKÉHO SOUDU II.
U KARMICKÉHO SOUDU II.
Když mezi vybranými rodiči dojde k početí, první buňka nového těla se tvoří spojením programů matky a jejích předků, které jsou obsaženy v buněčné paměti vajíčka, s programy otce a jeho předků, které jsou obsaženy v buněčné paměti spermie. Ve vědecké terminologii se tomu říká zděděná DNA v genech.
Po početí začíná vlastní příprava duše a její elementárními bytostmi s úžasnou prací živlů pro vstup duše do nového fyzického těla. Duše se spojuje se svojí elementární bytostí, která vytváří podmínky pro vtělení. Konstruktoři forem, dévas, pracují na novém přechodném příbytku duše, oživují astrální tělo, staví a formují fyzické tělo. Éterické, emocionální, mentální, astrální a fyzické tělo vyžadují úzkou kooperaci až do těch nejmenších detailů těch elementů, které obsahují. Když je perisprit mezi astrálním a fyzickým tělem ukotven, individuální vědomí duše Já Jsem zakotví svůj paprsek ve fyzickém těle a dodává mu život, který se ohlašuje rytmickými pulsy srdce.
Když duše vstoupí do tvořícího se těla, jedinými programy, které jsou v buněčné paměti zaznamenány, jsou programy rodičů a jejich předků. Po celý prenatální věk může duše tvořící se fyzické tělo kdykoliv opouštět, proto si je vědoma všeho, co se kolem ní děje, ví na co ostatní kolem ní myslí, co cítí a co dělají, tím začíná nabírat a k programům rodičů zaznamenávat nové programy, založené na svých vjemech, názorech a přesvědčeních.
Samovolné potraty, narození mrtvého dítěte, nebo náhlá smrt kojenců ve spánku jsou obvyklé následky rozhodnutí duše, která se necítí být připravena čelit životu ve fyzické úrovni, nebo ji k ukončení určité karmy stačilo prožít určitou část prenatálního věku. Duše může dojít k závěru, že se okolnosti její inkarnace změnily, proto ještě může ze svého rozhodnutí z fyzického těla odejít.
Interrupcí, jak je odborně nazýváno umělé přerušení těhotenství, ničíme veškerou přípravnou práci elementární bytosti pro novou inkarnaci a zničíme vypracovaný plán duše, která není do třech měsíců prenatálního věku neživá. Až jednou člověk opustí své fyzické tělo a předstoupí před karmickou radu, bude se i z tohoto činu zodpovídat. Bude prožívat pocity duše, které znemožnil narození. Pak bude muset ještě na vlastní kůži prožít následky svého rozhodnutí, proto mu budou vybrány podmínky, ve kterých bude osud jeho narození vložen do rozhodnutí vybraných rodičů.
Při rozhodování o přerušení těhotenství nikdy není myšleno a duši, o níž se jedná, není myšleno na její přítomnost vedle svých rodičů, nikoho nezajímají její pocity. Duše ještě velmi dobře ví, proč se má narodit právě těmto rodičům, proto je zoufalá, když naslouchá myšlenkám své matky, je bezradná, když vyslechne rozhodnutí o miniinterrupci nebo interrupci a je naprosto bezbranná, když přihlíží vykonání rozsudku k ukončení prenatálního života započaté inkarnace.
Pozdější vyrovnání se netýká pouze žen, jak by si mnozí mysleli, vina stejnou měrou ulpí i na muži, neboť k zodpovědnému sexu je přehlížen nejvyšší duchovní zákon - úcta k životu. Žena je na tom momentálně hůře z toho důvodu, že po zákroku interrupce nosí na svém těle neviditelné závaží. Při interrupci je fyzické tělo odborně zničeno a zahozeno, ostatní práce elementů však zůstává nedotčena. Po několika hodinách se astrální tělo plodu přesune ženě na šíji. Smyslem zraku není viditelné, na hmotném těle není těžké, jen někdy je pociťováno jako tíha svědomí. Nezbaví-li se žena tohoto břímě nepředstíranou lítostí k nenarozenému dítěti během své inkarnace, po ukončení své inkarnace, až opustí své hmotné tělo, zůstane v astrálním těle, na kterém pocítí plnou váhu dětského těla.
Po početí začíná vlastní příprava duše a její elementárními bytostmi s úžasnou prací živlů pro vstup duše do nového fyzického těla. Duše se spojuje se svojí elementární bytostí, která vytváří podmínky pro vtělení. Konstruktoři forem, dévas, pracují na novém přechodném příbytku duše, oživují astrální tělo, staví a formují fyzické tělo. Éterické, emocionální, mentální, astrální a fyzické tělo vyžadují úzkou kooperaci až do těch nejmenších detailů těch elementů, které obsahují. Když je perisprit mezi astrálním a fyzickým tělem ukotven, individuální vědomí duše Já Jsem zakotví svůj paprsek ve fyzickém těle a dodává mu život, který se ohlašuje rytmickými pulsy srdce.
Když duše vstoupí do tvořícího se těla, jedinými programy, které jsou v buněčné paměti zaznamenány, jsou programy rodičů a jejich předků. Po celý prenatální věk může duše tvořící se fyzické tělo kdykoliv opouštět, proto si je vědoma všeho, co se kolem ní děje, ví na co ostatní kolem ní myslí, co cítí a co dělají, tím začíná nabírat a k programům rodičů zaznamenávat nové programy, založené na svých vjemech, názorech a přesvědčeních.
Samovolné potraty, narození mrtvého dítěte, nebo náhlá smrt kojenců ve spánku jsou obvyklé následky rozhodnutí duše, která se necítí být připravena čelit životu ve fyzické úrovni, nebo ji k ukončení určité karmy stačilo prožít určitou část prenatálního věku. Duše může dojít k závěru, že se okolnosti její inkarnace změnily, proto ještě může ze svého rozhodnutí z fyzického těla odejít.
Interrupcí, jak je odborně nazýváno umělé přerušení těhotenství, ničíme veškerou přípravnou práci elementární bytosti pro novou inkarnaci a zničíme vypracovaný plán duše, která není do třech měsíců prenatálního věku neživá. Až jednou člověk opustí své fyzické tělo a předstoupí před karmickou radu, bude se i z tohoto činu zodpovídat. Bude prožívat pocity duše, které znemožnil narození. Pak bude muset ještě na vlastní kůži prožít následky svého rozhodnutí, proto mu budou vybrány podmínky, ve kterých bude osud jeho narození vložen do rozhodnutí vybraných rodičů.
Při rozhodování o přerušení těhotenství nikdy není myšleno a duši, o níž se jedná, není myšleno na její přítomnost vedle svých rodičů, nikoho nezajímají její pocity. Duše ještě velmi dobře ví, proč se má narodit právě těmto rodičům, proto je zoufalá, když naslouchá myšlenkám své matky, je bezradná, když vyslechne rozhodnutí o miniinterrupci nebo interrupci a je naprosto bezbranná, když přihlíží vykonání rozsudku k ukončení prenatálního života započaté inkarnace.
Pozdější vyrovnání se netýká pouze žen, jak by si mnozí mysleli, vina stejnou měrou ulpí i na muži, neboť k zodpovědnému sexu je přehlížen nejvyšší duchovní zákon - úcta k životu. Žena je na tom momentálně hůře z toho důvodu, že po zákroku interrupce nosí na svém těle neviditelné závaží. Při interrupci je fyzické tělo odborně zničeno a zahozeno, ostatní práce elementů však zůstává nedotčena. Po několika hodinách se astrální tělo plodu přesune ženě na šíji. Smyslem zraku není viditelné, na hmotném těle není těžké, jen někdy je pociťováno jako tíha svědomí. Nezbaví-li se žena tohoto břímě nepředstíranou lítostí k nenarozenému dítěti během své inkarnace, po ukončení své inkarnace, až opustí své hmotné tělo, zůstane v astrálním těle, na kterém pocítí plnou váhu dětského těla.
(Zdroj: moudré knihy a internety)
