MORGANINA ESEJ #2 ZRCADLENÍ

Na svých stránkách se mnohdy střetávám s reakcemi, které mě pobaví. Týká se to hlavně uvědomělých, sluníčkových osob, které jsou tak na výši, že mají potřebu rozdávat svá moudra, kde to jen na tom fejsbuku jde, zejména pak na stránkách druhých, páč založit si ty své je příliš velký výdej energie. :D:D To mě přinutilo sepsat pár drobností ohledně zrcadlení, protože tyhle názory, kterých je tu přehršel, nejsou o ničem jiném, než o zrcadlení jako takovém. Každý z nás jsme žili v určitém prostředí, každému z nás dali rodiče do vínku a do výchovy to, co sami uznali v danou chvíli za vhodné, zkrátka to nejlepší, čeho byli v daném úseku svého života vůbec schopni. Některých z nás nechali rodiče volnou ruku, mohli jsme si dělat, co jsme mohli. Druhým naopak nastavovali limity, vtloukali do hlavy různé vzorce a formy, kterých se pak zdárně většina z nás drží, například takové blbosti, jakože postavit sebe na první místo ve všem je sobecké, nebo že peníze kazí charakter, nebo že bez práce nejsou koláče, anebo třeba jen to, že takové či onaké chování je nevhodné, neslušné, vyjadřuje to sobeckost, nenávist, nefér jednání apod. Bylo toho přehršel, co nám rodiče do hlav vtloukali a není třeba se na ně za to zlobit, protože se nám do nich snažili dostat jen to, co jim samým tvrdili zase jejich rodiče. No a co řekl rodič, to přece bylo svaté, že? Co z toho vyplývá? To, co naši rodiče považovali za nevhodné chování, například být sobcem, to jsme si my sami v sobě uložili jako fakt a s přibývajícími léty začali vnímat, co to znamená být sobecký. Když mi Maruška nechtěla půjčit panenku, byla sobec. Když mě Pepíček odmítal pustit na skluzavku, bylo to od něj sobecké. Když se se mnou sourozenec nechtěl podělit o bonbóny, okamžitě skončil ve stejné skupině jako Maruška a Pepíček. Takových podobných situací se odvíjelo víc a víc, lidí v krabici "sobectví" přibývalo, my jsme si postupně sobectví v sobě uložili jako vlastnost, která je špatná, nevhodná, která vyjadřuje nedostatek lásky a zájmu druhé osoby a snažili se ze svého chování a jednání vyloučit vše, co nám všichni ti Pepíčkové a Marušky kdy udělali. Pak v dospělosti jsme se dostali do fáze, kdy jsme si na kamarádech, kolezích, partnerech a dětech začali všímat toho samého. Obecně platí, že to, co nám na našich vztazích vadí, je nějaký náš nevědomý postoj, který nechceme u sebe vidět. Tento postoj možná odsuzujeme, možná ho nechceme vidět. Možná se za něj stydíme, protože se neshoduje s představou o nás samotných. Naše vztahy jsou jen a pouze naším zrcadlem našich vlastních postojů. Cokoliv si o někom myslíme či říkáme, je pouze náš postoj k SOBĚ SAMÉMU. Tudíž pokud o někom řeknu, že je škaredý, nevkusný, neomalený, vulgární, nasraný, nezodpovědný, nefér... nemluvíme o něm, ale o sobě samém. Již několikrát jsem to tu opakovala, že kdokoli má potřebu se do mě navést, vytýkat mi cokoli na mé stránce, na mém způsobu jednání či vyjadřování se, popisuje mi v komentech vlastně své dětství, mládí, mindráky z telecích let, své úspěchy či neúspěchy ve vztazích a tak dááále. Proto vás tu nechávám blábolit, co chcete (krom vulgarity, tu blokuji, páč tu nemá co dělat), protože tím do světa křičíte své vlastní boly a komplexy, které se snažíte tak pracně skrývat, a pak je tu vyblijete během vteřiny :D:D Naopak, pokud poukazujete na milé, hezké, vhodné věci, všimnete si něčího humoru, krásy, dovednosti atd., je to tím, že vaše duše touží být právě taková, ale jaksi se jí dané schopnosti či umu nedostává. Tam byste pak měli zaměřit svou pozornost a začít na sobě makat, místo rozsévání názorů na potkání, o které mnohdy nikdo nestojí. Takže snad se mi podařilo vám vysvětlit techniku zrcadlení, o které tu tak často v komentech mluvím. A už se koneckonců i na komenty pod tímto příspěvkem moc těším :D:D :D:D :D:D Zdarec, palec a užívejte víkendu, děcka. Lavjůůů <3

<3