KARMA A PARTNERSTVÍ
Protože v tomto kosmu nic není náhodné, nemůže tedy být náhodné ani setkání s partnerem. Každý si ho sám zvolí, aby pokračoval v učení, které začal v minulých inkarnacích. Protože každý vědomě či nevědomě touží po ztracené jednotě, zvlášť bolestné v tomto duálním světě. Smyslem vztahu tedy vždycky je učit se spolu i jeden od druhého, aby nakonec každý v sobě našel hledanou jednotu.
Život každého citlivého, duchovně orientovaného člověka je naplněný touhou po ztracené jednotě, což vždycky znamená hledání sebe sama. Žijeme ve světě duality; protože jen zde můžeme najít cestu zpátky k jednotě. Stále znovu bolestně prožívaná dualita oživuje touhu po jednotě.
První krok k této jednotě je spojení s druhým člověkem, s kterým bychom mohli splynout v dokonalé jednotě. Ale i kdyby se nám to podařilo, zjistíme, že je to jen první krok. Protože vztah má jen pomáhat najít jednotu v sobě. To je jeho hlavním úkolem a když ho nesplní, ztrácí vztah smysl a není důvod v něm pokračovat.
Smyslem partnerství není pěkný, harmonický nebo dokonce pohodový život. I kdyby se jednalo o ideální partnerství, možná dokonce o duální duše (duchovní dvojčata, dvojplamen), měly by se právě tyto duše podněcovat a pomáhat si, aby se mohly vyvíjet. Potíže, které při tom vznikají, tedy vždycky mají něco společného se mnou, nikdy s druhým. Proto si je vždycky musím vyřešit sám.
Takže dva lidé spojení karmou nemají jen vyrovnat společný účet, ale mají si vzájemně pomáhat i k rychlejšímu duchovnímu růstu. Proto mají této příležitosti vědomě využívat. Pokud je tento úkol splněný nebo ho vztah nemůže plnit, ztratil smysl. A pokud partneři přesto zůstávají spolu, jde o špatně pochopenou ohleduplnost; vůči sobě i druhému. Kdo lpí na něčem přežitém, brání tomu, co život chce vyjádřit a tím pádem brzdí vývoj obou.
Pravý vztah je proto možný jen mezi dvěma samostatnými, "zdravými" bytostmi, které si zachovají osobnost v soužití s partnerem. Jen tak jsou opravdu ochotní se podívat i na své slabé stránky, které ten druhý odhalil, mohou se setkat v kosmickém vědomí a duchovní otevřenosti. Jen tak se ukáže, jak partnerství obohacuje, jak může být vzrušující, když plní svůj účel.
Život každého citlivého, duchovně orientovaného člověka je naplněný touhou po ztracené jednotě, což vždycky znamená hledání sebe sama. Žijeme ve světě duality; protože jen zde můžeme najít cestu zpátky k jednotě. Stále znovu bolestně prožívaná dualita oživuje touhu po jednotě.
První krok k této jednotě je spojení s druhým člověkem, s kterým bychom mohli splynout v dokonalé jednotě. Ale i kdyby se nám to podařilo, zjistíme, že je to jen první krok. Protože vztah má jen pomáhat najít jednotu v sobě. To je jeho hlavním úkolem a když ho nesplní, ztrácí vztah smysl a není důvod v něm pokračovat.
Smyslem partnerství není pěkný, harmonický nebo dokonce pohodový život. I kdyby se jednalo o ideální partnerství, možná dokonce o duální duše (duchovní dvojčata, dvojplamen), měly by se právě tyto duše podněcovat a pomáhat si, aby se mohly vyvíjet. Potíže, které při tom vznikají, tedy vždycky mají něco společného se mnou, nikdy s druhým. Proto si je vždycky musím vyřešit sám.
Takže dva lidé spojení karmou nemají jen vyrovnat společný účet, ale mají si vzájemně pomáhat i k rychlejšímu duchovnímu růstu. Proto mají této příležitosti vědomě využívat. Pokud je tento úkol splněný nebo ho vztah nemůže plnit, ztratil smysl. A pokud partneři přesto zůstávají spolu, jde o špatně pochopenou ohleduplnost; vůči sobě i druhému. Kdo lpí na něčem přežitém, brání tomu, co život chce vyjádřit a tím pádem brzdí vývoj obou.
Pravý vztah je proto možný jen mezi dvěma samostatnými, "zdravými" bytostmi, které si zachovají osobnost v soužití s partnerem. Jen tak jsou opravdu ochotní se podívat i na své slabé stránky, které ten druhý odhalil, mohou se setkat v kosmickém vědomí a duchovní otevřenosti. Jen tak se ukáže, jak partnerství obohacuje, jak může být vzrušující, když plní svůj účel.
(Autor: Kurt Tepperwein)
