HAD
První obrázky hadů se objevují ve formě klikatých čar, které můžeme vidět už na velmi raných nálezech, například na nádobách z doby halštatské kultury. Později se objevují jako kadeře vlasů nebo zřetelně jako hadí linie. Hadi hrají v obrazech světa u různých národů celé Země důležitou roli; stejně tak je tomu i v keltské symbolice. Přitom se na hada nepohlíží jako na živočišný druh, ale jako na mnohovrstevnatý symbol, který představuje mimo jiné ideu procesu stvoření.
Jejich schopnost obnovy z nich dělá symbol znovuzrození, jejich forma pak připomíná penis nebo pupeční šňůru. To jsou zase symboly plodnosti stejně jako množství potomků, které jsou schopni zplodit. Jejich jed nahání strach a působí destruktivně, může být ale stejně jako sliny jiných zvířat rovněž symbolem léčení. Forma a pohyb hada představují spojení mezi pramenem a mořem, nebem a zemí a nakonec i kult vody, zejména proto, že had může vyvolat těhotenství, když jej ženy spolknou spolu s vodou. Někdy také had znamená ochranu, s čímž úzce souvisí i jeho funkce hlídače, v níž často střeží vchod do jiného světa.
Had díky své schopnosti obnovovat se symbolizuje tvůrce a stává se tím symbolem obnovy. Dvojznačnosti jeho jedu, který může přínést vyléčení, ale i smrt, odpovídá keltskému způsobu myšlení. Jeho základem je myšlenka o naposled nepomíjivé přírodě a bozích, kteří tvoří a ničí zároveň. Had žije přísně podle ročních dob: když se na podzim ochladí, stáhne se zpět do země. Teprve na jaře, když jsou dny zase teplejší, vylézá opět ze země, z oblasti neživého, z níž vyšel i člověk, a tak si udržuje spojení s podsvětím. Zná život tam, a proto se často označuje jako bůh podsvětí, který oplodňuje mateřskou bohyni v podobě koně.
Had spojuje protiklady a rytmy, které se nacházejí i v životě lidí: je jedovatý nebo neškodný, žije na pevnině nebo ve vodě, v zimě ztuhne a rozmnožuje se jen za světla, když svítí slunce (v Indii a Egyptě je proto symbolem slunce); plazí se po zemi nebo se umí vztyčit a narovnat jako strom, rodí živá mláďata nebo klade vejce. Červi jsou hadi v malém formátu. Později se setkáváme s létajícími červy, kteří vypadají jako draci, nebo s rohatými hady s křídly nebo bez křídel. Souvislost mezi hadem a drakem nastoluje Geoffrey of Monmouth v Merlinově proroctví. Nohy jsou až pozdější vynález, který vedl k postavě draka, jenž se pak objevuje v mnoha podobách a někdy i s mnoha hlavami.
V bibli se had stává poslem zla, svádí Adama a Evu k pádu do hříchu. Svatý Patrik podle legendy vyhnal hada z Irska, což je obraz úspěšné křesťanské mise (5. st.), protože na zeleném ostrově se vlastně hadi nevyskytují. Také v obraze pekla se znovu setkáváme s hadem jako s démonem.
V erbovním umění se s hadem dodnes setkáváme v pozitivním smyslu jako se symbolem moudrosti. I zde však může znázorňovat ďábelský prvek. Až do současnosti zůstala zachována jeho dualita smrt/život, neboť jeho smrtelný jed přináší v lécích uzdravení. Ovinutý kolem Eskulapovy tyče je ještě dnes znakem lékařů, jinak ovšem bohužel většinou vyvolává strach a používá se v pejorativním významu jako nadávka "falešný had".
(Zdroj: moudré knihy a internety)
